Eric Pearson

Jméno a příjmení: Eric Pearson

Kasta: Osmá

Provincie: Angeles

Status: Rebel

Věk: 18 let

Váha: 62 kg

Výška: 170 cm

Jméno FC: Jimin Park

Charakteristika:

Své asijské předky již na první pohled reprezentuje velice statečně. Na muže je poměrně malý, což znamená, že kdokoliv, kdo by ho chtěl hledat v davu, by se pořádně nahledal. Což je pro něj jistě výhodou, ale nebudeme si nic nalhávat, jeho výška mu zrovna nepřidává sebevědomí. Na druhou stranu má vypracované svaly, které z něj společně s jeho hbitostí dělají v boji zdatným soupeřem. Jeho buclaté tváře si přímo říkají o štípnutí (ještě že to nikdo nikdy nezkusil, potom už by s trochou štěstí štípal tváře leda tak doktorům v nemocnici) a tvář mu zdobí plné symetrické rty, za které by kde jaká žena obětovala vlastní matku. Tmavě hnědé oči se proměňují v uzounké linky pokaždé, když se směje. S jeho sněhově bílou pletí, o kterou s láskou pečuje, kontrastují černé vlasy, kterým věnuje zvláštní péči, jelikož věří, že dobře vypadající účes je prvním krokem k úspěchu. Obecně je pro něj jeho zevnějšek prioritou. Kdyby měl přijít k úrazu a na jeho tváři by se objevila sebemenší jizva, byl by to pro něj konec světa. Jeho láska k černé barvě se projevuje především v jeho oblečení, jeho šatník vlastně vypadá jako taková malá černá díra. Má propíchnuté obě uši. Rád nosí kožené bundy, roztrhané džíny a další typicky drsňácké oblečení.

Postupem času se naučil využívat svého vzhledu. V podstatě si vytvořil další identitu, kterou používá, když se mu to hodí. Normálně je velice inteligentní, o věcech přemýšlí a mluví, jen když je to potřeba. Když ale na scénu přijde Eric číslo dvě, tváří se jako když ani do pěti počítat neumí a dělá ze sebe ovci, která uposlechne každý rozkaz. Celé to divadlo před lidmi hraje je kvůli tomu, aby si mysleli, že je ta nejvíc nevinná a naivní duše, jakou kdy potkali. Kdo by ho pak z čehokoliv podezříval. Baví ho hrát si s lidmi, baví ho intrikovat. Nerad se pere, rvačka vždycky znamená zničený účes. Rád ovšem sleduje ostatní, občas vyhledává zapadlé bary, aby mohl ze stínů sledovat, jak se opilci mezi sebou mlátí. Ze všeho nejlepší vždy byly večery, kdy to přehnali a někdo přišel o život. Sledoval, jak ten člověk umírá, jak se mu z očí vytrácí život. Pokaždé přemýšlel, jaké to asi bylo zasadit tu smrtelnou ránu. Možná by to stálo za to vyzkoušet to, jen musí přijít na způsob, při kterém se nezašpiní od krve. Nemá rád lidi, až na výjimky je to banda idiotů, obzvláště pak ti z vyšších kast. Ať to vypadá jakkoliv, někde hluboko uvnitř je Eric, kterému záleží na jeho blízkých, jediný problém je v tom, že žádné blízké nemá. Vlastně ani neví, co od života chce. Ví jen to, že když on nemůže být král, tak jím nebude nikdo.

Má pár zvyků, které by někdo mohl považovat za bizardní. Například dostává záchvaty smíchu v těch nejvíc nevhodných chvílích a hlavně když je v nějaké stresové situaci. Nebo třeba, že se bojí ptáků, doslova o nich prohlašuje, že jsou to nestvůry a poslové temnot. Neumí plavat, ale zato zatraceně rychle běhá.

Minulost:

Neví, kde přesně se narodil ani kdy, ví jen, že to bylo někde v Nové Asii. Bylo mu jen několik měsíců, když ho adoptovali jeho náhradní rodiče. Byl to páreček čtvrtých, přehnaně hysterická realitní makléřka a její upjatý manžel, stavební inženýr. Eric od nich dostal jméno, které absolutně nenávidí a střechu nad hlavou v běžném domě na předměstí. Vždycky ho zajímalo, proč se ho vlastně jeho původní rodiče vzdali a poslali ho co nejdál to šlo. Došel k závěru, že to bylo kvůli dluhům nebo možná problémům se zákonem. Tak či tak je za to proklínal. Jeho adoptivní rodiče měli vlastní děti, dvě dcery, a on byl pouze ten cizinec, co žije v jejich domě. Na rovinu ani on k nim nechoval žádné city, spíš mu přišlo, že ho adoptovali z donucení, ale on není zrovna typ, co by se v něčem zbytečně šťoural, pokud by mu to nemělo přinést nějaké výhody a předpokládal, že tohle by mu nepřineslo nic. Prvních roky jeho života byly docela obyčejné. Chodil do školky, kde se s ním nikdo nechtěl kamarádit. A potom do školy, kde to bylo stejné. Rád ostatní pozoroval a tiše jimi pohrdal, ani nijak netoužil po kamarádovi. Když mu bylo devět, konečně se ti dva rozvedli. Nepřekvapilo ho, že ani jeden z nich se zrovna nehádal o to, s kým Eric zůstane. Nejspíš si o něj hodili mincí nebo tak něco. Skončil u jeho nevlastního otce a společně s ním se přestěhoval do bytu v centru Angeles. Někdy v té době se k němu dostal starý laptop, který zachránil z kontejneru. Netrvalo mu dlouho přijít na to, že ta věcička bude užitečná i na jiné věci než hraní nudných her. Zlom přišel, když mu bylo čtrnáct. Tehdy do něj vrazila puberta jako rozjetý vlak. Přestalo ho bavit, jak se na něj jeho adoptivní otec dívá jako na otravný hmyz, a tak se prostě jednoho dne sbalil a odešel. Ani ho nepřekvapilo, že ho nikdo nehledal. Pár týdnů strávil s fajn skupinkou bezdomovců. Ve čtrnácti letech toho na něj bylo dost, ale bavilo ho to (až na tu část, kde nemá přístup k tekoucí vodě a smrdí jako kanalizace). A vůbec ze všeho nejvíc ho bavilo vybírat kapsy všem tě spěchajícím lidem, kteří v žádném případě z ničeho nepodezřívali malého kluka. Postupem času z vybírání kapes přešel na vykrádání obchodů. Věřte nebo ne, ale nikdy ho nikdo nechytnul. Na to být nenápadný má prostě talent. Když nashromáždil dostatek peněz, pořídil si nový laptop. Sbíral zkušenosti, kde se jen dalo. Po pár letech z něj byla hackerská třída, ovšem hackovat se lidem do počítačů ho dost rychle omrzelo, nemělo to žádný účel, který by mu přinášel potěšení. K rebelům se dostal hned potom, ani sám neví jak. Je tam pořád ještě nový, ale už se mu tam začíná líbit, konečně by mohl začít dělat něco užitečného.