Kelsey Marco Mair

Jméno a příjmení: Kelsey Marco Mair

Kasta: Druhá

Provincie: Angeles

Povolání: Strážce

Věk: 24 let

Váha: 55 kg

Výška: 174 cm

Jméno FC: Chelsey Reist

Charakteristika:

Kelsey nikdy nebyla holka jako holka. Už jenom podle jména, kdyby nebylo ženského personálu v kuchyni, asi by se jmenovala Charles nebo Archibald. To, že je jediná žena v královské stráži, no a byla celkově na vojenské akademii, se na ní také podepsalo. Je vysoké a štíhlé postavy, také ji má vypracovanou, takže u ní by někdo ladné křivky hledal marně. Blonďaté vlasy nosí po většinou v copu a aby jí vlasy moc nelezly do obličeje, kvůli své práci. Do svých devatenácti let je měla ostříhané na kluka. Oříškové oči jí většinou září pobavenými jiskřičkami, obzvlášť když se její kolegové pokouší o nějaký debilní vtip. Někdy jí to i přijde vtipné - přeci jen už je mezi chlapci více jak deset let.

Charakter má vcelku jednoduchý - je věrná svému nadřízenému, nikdy nijak neprotestuje, není výbušná. To, co je na ní k obdivu, je rozhodně trpělivost. Dokáže snést čekání na jednoho z královské rodiny, noční hlídky, vlastně je spíše super žena, jak ji vycvičili. Má důvěru v královskou rodinu a ostatní strážce, možná protože nikdy nepotkala nikoho jiného. Chrabrost je také silná stránka, a když už jsme u té silné stránky, dala by se tam počítat i poctivost a ohleduplnost. Co ale nesnáší, je podlézavost, zbabělost, chamtivost. Je pro každý vtípek, ale když to zajde daleko, přestane. Sama problémy nikdy nedělala, takže se na ni může každý spolehnout. Sice zná pár strážců, ale i tak většinou mlčí, radši. Výhodu má v nenápadnosti.

Moc koníčků nemá kvůli své práci, jediná její vášeň je parkour. Často si zlepšuje už tak dokonalou fyzičku - běhá, cvičí, boxuje, střílí ze zbraně, pracuje s meči. To, co na ní nikdo nikdy nikdo ještě neviděl, jsou šaty. Sice si je na sebe jednou navlékla, a to v soukromí, jenomže si je asi po pěti minutách sundala. Ne, prostě takové oblečení není nic pro ni. Radši si obleče kalhoty, tričko a bundu, než krásnou sukýnku s košilkou. Do práce nenosí šperky, ve svém soukromí pouze zlatý řetízek s přívěskem vavřínu, no podle pár známých to bylo její maminky. Líčení skoro nepoužívá, jedině když chce řasenkou zvýraznit své oči.

Minulost:

Narodila se do tuhé zimy, zrovna když dvacátého osmého prosince zuřila sněhová bouře. Maminku nikdy nepoznala, vychovával ji pouze otec Henry, který dělal vojáka, později strážce v paláci. Měla být kluk - to jí vyčítal její otec celé dětství a pubertu. Kdyby nebylo personálu v kuchyni a jejího strýce Ryana, možná by už dávno byla Osmá. Často na ni křičel, někdy schytala i facku za nic. Nebyla kluk, nebyla nic. Do svých deseti let se s tím vyrovnávala tak, že buď pomáhala v kuchyni, jen aby nemusela být ve společném malém bytě s otcem, nebo skákala po střeše paláce, no ještě doteď se diví, že ji nikdo nenachytal. Nebo jim jí spíš bylo tak líto, že ji radši nechali na pokoji.

Na své jedenácté narozeniny, kdy od personálu v kuchyni a strýčkovi kuchaři dostala dort a pár dárků, které jí později večer otec zničil, si konečně vybila vztek. Stálo jí to tři zlomené prsty a spoustu krve, kdy v podzemí paláce bušila do zdi tak dlouho, než ji našel přítel jejího otce. A konečně v ní poznal nějaký potenciál, a už ji chtěl poslat na vojenskou školu. Nesnášela ho, vlastně se všichni divili, proč už nebyla u Ryana. Ona věděla, že by ji i tak našli. Vždy by ji našel. Další čtyři roky přetrpěla, vyžívala se v parkouru, kdy utíkala do města na vysoké budovy a zvláštní útvary. V šestnácti letech byla poslána na vojenskou akademii do Hudsonu, kde byla jako jediná holka. Musela snášet celé čtyři roky jak šikanu od kluků, tak i posměchů od jakýchsi učitelů. Nedokázala si vybudovat respekt. Ona však vydržela, zlepšovala se ve fyzičce, učila se se zbraněmi všech druhů, dokonce byla donucena se držet i dvě hodiny na nejvyšším stožáru. Nikdo nečekal, že to vydrží. Ale vydržela to, celý její zpropadený život, i když někdy pouze na vlásku.

Když měla devatenáct, její otec bohužel (pro ni spíše díkybohu) zemřel. Nebrečela, nesmutnila. S jejím strýcem ho nechali spálit, ani žádný pohřeb si podle nich nezasloužil. Na rok byla poslána do Whites s ostatními strážci, aby si zvykla na extrémní podmínky. Měla tuhý kořínek po čtyřech letech mezi samými chlapci. Zde, i když pomalu, si konečně začala budovat nějaký respekt ke své osobě. Pokoušeli se ji zlomit, hodněkrát. Jednou se to dokonce podařilo. Ale i tak znovu vstala a bojovala. Práce strážkyně v paláci pro ni byl úplný ráj, dostala svůj vlastní, i když opravdu maličký byt v kasárnách, měla svůj plat, mohla se konečně osvobodit od stínů svého otce. Kdybyste se jí zeptali, jaký respekt k ní mají ostatní strážci, asi by vám odpověděla, že žádný. Což je taky pravda, stále se snaží. I když i každý zná jako jedinou ženu v královské stráži, ona sama sebe nějak neprozrazuje. Tuto holku už nic nezničí. Jakmile se dozvěděla, že přijíždí do paláce dívky, její část se zaradovala. A ta druhá část, jež je o mnohem větší, se toho děsí.