Vessel Storm

Jméno a příjmení: Vessel Storm

Kasta: Druhá

Provincie: Angeles

Povolání: Strážce

Věk: 18 let

Váha: 81 kg

Výška: 189 cm

Jméno FC: Lucky Blue Smith

Charakteristika:

Vessy byl již už od malička jiný než ostatní. A ne, nebyly to naprosto čiré modré oči a platinové vlasy, které zdědil po otci s kořeny ve Whites, ani výraznější ústa, nebyl to prostě jeho vzhled. Byla to jeho povaha a jeho život, čím se lišil od ostatních, i když nyní již je jako většina lidí. Už odmalička chtěl být spisovatelem, ale to s jeho nízkým postavením v šesté kastě prostě nešlo. Proto byl nucen jen si v soukromí psát příběhy a básničky a to se stalo jeho velkým koníčkem. Krom psaní ho ještě otec naučil hrát volejbal a on si k němu začal pěstovat láskyplný vztah. Jakmile začal hrát volejbal a psal příběhy ještě ho sestra začala učit hrát na kytaru, čímž se stal vlastně všestranným chlapcem. Když se v jeho životě udála velká změna. Vydal se změnit svůj život na něco naprosto jiného. Naučil se používat zbraně a určovat strategie, jakožto pak obratným je i vcelku dobrým v boji a střílení. Co se jeho povahy týče ne každému přijde sympatický, je vcelku sebevědomým člověkem, který se s ničím nepáře, sice je občas tvrdohlavý a dělá unáhlené závěry, ale myslí, že i s tím se dá obyčejně žít. Jeho nepřímou vlastností je i to, že má nehorázné štěstí v náhodě, nebo mu prostě osud přeje. A i přestože je mluvným a inteligentním, není zrovna nejvíce přátelským člověkem. Libuje si v tom být alespoň trochu slušný a nemá rád lidi, který nedodržují základy etikety. K tomu všemu je i docela romantik a jednoduše si potrpí na velká gesta. Má rád svou rodinu, no spíše by se hodilo měl... A jelikož zbyl se svou straší sestrou sám rozhodl se ji ochraňovat, i když je mladší. V tomto jsou stejní. Dali by za sebe život. 

Minulost:

Rodina spokojených manželů pracující ve své restarauci se tří skoro čtyřletou dcerou dcerou, přesně sem se narodil malý chlapec, kterého pojmenovali Vessel. Ano plavidlo... Chlapec vyrůstal bezproblémově a pohodově, netušil o věcech, co se v rodině stali předtím. Zkrátka chodil pokojně do školy, hrál volejbal a užíval si, než se člověk, kterého v životě neviděl, ale rodiče ho nesnášeli vrátil. Nikdy mu o něm neřekli a to byla chyba. Bylo mu patnáct, když se to stalo a na ten den nikdy nezapomene. Timur, jak mu později řekla sestra přijel autem, Hazel ho viděla za oknem a řekla bratrovi ať se letí schovat do sklepa, běžela i za rodiči, ale ty varovat nestihla. Jakmile se vrátila za ním do sklepa doprovázely ji výstřely, ne po ní ale v patře výše. Když vše ustalo oba dva propukli v pláč a zůstali ve sklepě ještě týden. Když se dostali na světlo světa zůstali sami, Hazel srovnána se zážitkem bez utnosti pomsty a Vessel plný nenávisti a touhy po pomstě, z rozmaru se tedy rozhodl přidat k armádě. Nejdříve místní Carolinské, ale o rok později ho poslali do Hondurague, kde se i se sestrou ubytovali ve skromném domku. On jako voják ona jako místní kuchařka. Jako jeden z mála nežil v kasárnách, protože se o ni bál. Lidé se mu divili, ale on je chápal, bylo proč se divit. Jednoho dne se pak i do kasáren dostali dva plakáty, jeden s hledáním strážců do paláce a druhý se selekcí. Jeho sestra se přihlásila do selekce a tradá, pár týdnů na to už si to drandila do paláce. Prvních pár dnů byl teprve sedmnáctiletý Vessel zoufalý, ale pak si vzpomněl i na druhou příležitost, ihned jakmile dovršil osmáctin poslal přihlášku a přišla mu kladná odpověď. S vírou a neutuchajícím nadšením se rozhodl vydat do hradu, aby stále byl sestře na blízku. Ona o tom ale stále neví, jelikož do paláce dorazil téměř totožný den jako ona...