Zahraniční země

Polsko bylo dříve království, oproti kterému byly ostatní země v nadvládě. Zhruba před patnácti lety v něm proběhla revoluce, jelikož začalo upadat. Lidé chtěli vlastní monarchii a začali se odvolávat ke starým zvykům s tradicemi, jelikož Polsko zažívalo největší slávu a rozkvět v dobách království. A jakožto nově obnovený stát hledá spojence nebo spolupráce. S Illeou má neutrální vztah, protože spolu zatím nespolupracovali ani neobchodovali, ale i tak neměli větší problémy či konflikty.

Nová Asie a Indie jsou v jakési vzájemné a dlouhodobé spolupráci, přičemž Nová Asie má větší vliv i moc. Jedná se o autonomní vládu, ale Idnie podléhá vládci Nové Asie. Jsou to země, které mají silné tradice a zvyky, neradi se podřizují změnám. Oblíbený je zde trh s čaji nebo kořením, jelikož jsou na vysoké úrovni a nepočítá se s nějakou změnou. Tyto dvě země mají s Illeou velmi křehký mír, vinou válek a kkonfliktů v minulosti. I tak spolu obchodují, ale spolupracují s větším rozmyslem. V Nové Asii momentálně vládne rod Edo.

Itálie je momentálně nejmocnějším spojencem Illei, vzhledem k tomu, že tamější královna Lisbeth Benenati, je původem princezna z Illei. Mezi Itálií a Illeou však již déle existují pouta, ať už v politickém spojenectví a nebo v obchodu. Jediným zdrojem neshod je kastovní systém, který v Itálii už nějakou dobu nefunguje. Jedná se o monarchii s provinčním rozdělením.

Francie je monarchie, která dlouhodobě celkově spolupracuje s Illeou. Kontakty a spojenectví spolu navázaly sňatkovou politikou. S Francií nikdy nebyl větší konflikt, který by mohl vyvolat válku nebo ukončení obchodu, naopak je známo, že Francie ve válečném konfliktu s Německem, Illeu podporovala. Za poslední rok si Francie prošla mnohými zlými věcmi kvůli nespokojenosti lidu, dokonce musela královská rodina čelit revoluci, která byla úspěšně potlačena. Momentálně je tím země poznamenaná a Illea naopak finančně podporuje Francii ve snaze "postavit se zpět na nohy".

Německo je zemí, s níž ještě před dvěma desetiletími Illea válčila, dokud na trůn nenastoupil Johaness Fiedler se svou ženou Constanzou, italskou princeznou. Spolu zastavili boje v Africe a po zdlouhavých domluvách nakonec uzavřeli mírovou dohodu s Illeou a kolonie v Africe si rozdělili. Od té doby se Německo začalo více angažovat na mezinárodním trhu po tom, co se vzpamatovalo z dlouhé války a kupodivu se silným obchodním partnerem stala právě Illea. Německá monarchie není zdaleka až tak přísná, jako ta v Nové Asii, či třeba Illei, ale král má stále výsadní postavení.

Španělko je jedna z větších zemí, jejíž vliv však časem klesl. Je pověstná tím že často střídá systémy, momentálně se jedná o parlamentní republiku, přičemž je pro jednou stav její politiky i ekonomiky stabilní. Snaží se teď rozproudit obchod po selhání trhu, kdy stát neohlídal hospodářskou soutěž, díky čemu některé firmy využily svých monopolních postavení a v zásadě převzaly trh a zničily přirozenou konkurenci. Po obnovení teď Španělsko hledá nové obchodní partnery.

Státy Skandinávie jsou poslední desetiletí výrazně spjatá ekonomikou i politickou situací. Jednu dobu bylo Finsko, Norsko, Švédsko a část starého Dánska, které nyní napůl spadá mezi rozrostlé Německo a Norsko, spojeno do jednoho velkého státu. Tohle rozdělení se však neukázalo jako výhodné, přestože přinášelo silnější postavení v Evropě. Nakonec se Aliance Skandinávie rozpadla zpět na státy Finsko, Švédsko a Norsko. Ve Finsku funguje republika, země je to nyní však poměrně zaostalá, stejně jako Norsko, které je absolutní monarchií; jelikož za válek se většina hlavních a důležitých statků i služeb, přesunula do Švédska, jež má nyní vůči ostatním zemím Skandinávie důležitější a výnosnější postavení. Zde funguje parlamentní monarchie, královská rodina je spíše na okrasu, přestože má ještě práva konečného slova veta při návrhu zákonů.

Rusko se na rozdíl ode všech nových i starých monarchií již dlouho drží a zůstává republikou a to republikou prezidentskou, což znamená, že prezident má více práv, není tolik omezen parlamentem a vládou. Rusko je rozlehlá a nyní i poměrně vyspělá země s bohatými přírodními zdroji. Téměř nemusí dovážet, naopak mívá vyšší vývoz ze země, díky čemuž má velké zisky. Momentálně je tedy dostatečně soběstačné, aby tzv. "kopalo samo za sebe". Odmítá spolupráci s ostatními státy, i když sleduje situaci v nich. Na válečných konfliktech se neúčastní už vůbec, přestože armádu udržuje připravenou. Je to spíš pozorovatel.

Velká Británie je monarchií už velice dlouho a od té doby se toho moc nezměnilo. Pod její vládu nyní spadá kromě Skotska a Walesu i celé Irsko. Tyto části jsou však téměř autonomní, mají své vlastní zástupce, kteří je spravují, ale zodpovídají se vládci celé Británie. Ta je stále jednu z nejsilnějších mocností světa díky silné a vyspělé ekonomice a vysoké vzdělanosti obyvatelstva. Také je nedocenitelným spojencem ve válečných konfliktech, vzhledem k tomu, že má největší letecké jednotky.

Afrika, tento kontinent je v zásadě izolovaný, mezi nejvyspělejší státy patří Jihoafrická republika a Egypt. Zde se nejvíce soustředí obchod a tudíž i trh. Zbytek Afriky je buď ještě spíše veden formou kmenů, či spadá pod kolonie různých států, nejčastěji Illei, Německa, Nové Asie a Itálie. Afrika je zajímavá spíše kvůli přírodním zdrojům, které se ještě dají čerpat.

Osamělým kontinentem i zemí v jednom, je Austrálie. Zde nastaly problémy největší, rozšířila se značná část pouště, původní obyvatelé začali působit podobnou cestou, jako rebelové v Illei, a tam se jim doopravdy povedlo rozvrátit celý stát, který je nyní zničený suchem i válkou a nepříliš obydlený. Převážná část obyvatelstva se soustředí k oceánu na západu země. Funguje zde přísný totalitní režim. Na jednu stranu nutný, vzhledem k omezeným zdrojům a minimálnímu obchodu s cizími zeměmi. Austrálie totiž nyní nemá moc, co nabídnout a nikomu se zatím nechtělo riskovat, aby do země vložil peníze a doufal v obnovu a pozdější zisky. Na druhou stranu je systém přísnější, než by být musel a nakonec stejně funguje princip vykořisťovatelů a vykořisťovaných.